“Hromádka na horší časy” aneb jógová minisekvence pro uvolnění stresu a znovuzískání energie

Představuji vám naši hlídací kočku Šklíbu a mojí hromádku. Úvodní fotka zachycuje, jak svědomitě Šklíba hlídá hromádku jógových pomůcek, která mi doslova zachránila krk. Nechápete? Tak si pojďte přečíst příběh o zrození a životě téhle hromádky. Prozradím vám díky čemu a jak vznikla. Ukážu vám,  jak se s ní dá hrát a k čemu se vám může hodit. A kdo ví, možná přijde čas, kdy zachrání krk i vám.

Mě srazila k zemi, jako rána z čistého nebe, zpráva, o které jsem věděla, že jednoho dne přijde. Naivně jsem si namlouvala, že na ní budu po těch letech připravená. Nebyla. Tvrdě jsem si uvědomila, že jsou věci, na které se asi ani připravit nedá. Moje devítiletá dcera dostala konkrétní termín na operaci srdce. Zpráva s konkrétním datem operace mi odstartovala neskutečně náročné období. 

Naivně jsem si myslela, že mě, po tolika letech pravidelné jógové praxe, hned tak něco nerozhodí. A najednou tu bylo něco, co mě fakt hodně rozhodilo. Zároveň jsem potřebovala sílu a energii, abych dokázala být co možná nejvíc v klidu. Potřebovala jsem být oporou své dceři a nepřenášet na ní svůj strach, který jsem o ní měla. Najednou jsem zas naplno prožívala, co s člověkem udělá strach.

Chvíli mi trvalo to vše přijmout a uvědomit si, že je potřeba tím projít. Byla jsem na pokraji vyčerpání z domácího vzdělávání a všeho kolem a do toho přišla tahle pozvánka na operaci. Jak mi ten stres sedl za krk, začala jsem se hrbit. Ramena stažená nahoru a dopředu tak, že jsem ani nemohla pořádně dýchat. Zoufale jsem potřebovala obnovit energii a zklidnit se. 

Měla jsem “náhodou” domluvené setkání s fyzioterapeutem. Svaly za krkem jsem měla tak zatuhlé, že mi je rozpíchával jehličkami. Postupně mi povoloval nejztuhlejší svaly a u toho jsme si povídali. Je to zkušený fyzioterapeut a rozhodně jsem nebyla první, u koho viděl, jak tělo reaguje na intenzivní stres vycházející ze strachu o někoho blízkého. Připomněl mi, jak je důležité průběžně uvolňovat stažené svaly kolem krku a v horní části hrudníku. 

Vlastně ani nevím, jestli mi víc pomohlo uvolnění zatuhlých svalů, nebo to že jsem si o tom všem mohla s někým popovídat. Otevřeně přiznat svůj strach a nahlas přemýšlet o dalších souvislostech. Uvědomit si, že pokud se zhroutím vyčerpáním, tak nebudu schopná pomáhat ani nikomu dalšímu. Plně si uvědomit, že si teď potřebuji vytvořit čas a prostor pro sebe a znovu získat svou sílu a energii.

Druhý den ráno jsem se rozhodla podívat se na svět z jiné perspektivy a stoupla si na hlavu. Po pár minutách na hlavě jsem se cítila mnohem lépe a pokračovala ve cvičení. Na konci cvičení jsem se cítila téměř jako znovuzrozená a tak jsem si použité pomůcky rovnou poskládala na hromádku ke zdi, abych je měla hezky po ruce na další den.